Historie flanderského bouviera
Jak označuje jeho jméno, je bouvier původem z Flander a to francouzských i belgických, protože tyto krajiny spolu souvisejí a žádná hranice je neodděluje. Ve své zemi původu je bouvier v tamějším nářečí nazýván vlaamse koehound, což v doslovném překladu znamená flanderský (vlámský) kravský pes. Určit původ flanderského bouviera je obtížné. Bezpochyby vznikl náhodným pářením. Jisté však je, že flanderští pastevci a honáci dobytka si vybírali ze psů, vyskytujících se v jejich krajích, především podle fyzických a psychických vlastností než podle exteriérového typu. Obraz bývalého vlámského psa je však velmi odlišný od dnešních bouvierů.
Dříve byl jateční dobytek hnán na jatka pěšky na velké vzdálenosti. Tuto tvrdou práci vykonávali honáci dobytka. Strážit a vodit stádo jim pomáhali právě honáčtí psi, což je základní rozdíl oproti psům ovčáckým a pasteveckým, kteří chránili a pomáhali pást ovce. Pro transport dobytka potřebovali farmáři neohrožené, inteligentní a rychlé psi, kteří se nezalekli útočící šelmy, ale dovedli také uklidnit rozrušené stádo. Bouvier vynikal rychlostí pohybu a celkovou razancí, se kterou se vrhal proti hrozícímu nebezpečí, jeho povaha mu nedovolovala utíkat z boje. Neklidné jedince ve stádu, kteří mohli vyvolat paniku a vzájemné ubití ihned odhalil a snažil se je svými mohutnými skoky na hřbet od sebe oddělit a rozehnat. Tato vlastnost strážce klidu a pořádku bouvierům zůstala dodnes, i když se již k této práci nepoužívají. Rychlý pohyb a mohutné skoky jsou jejich charakteristickým znakem. Jakýkoli rychlý pohyb v jejich okolí je aktivuje k rychlé a samostatné akci. Zavedením techniky do zemědělství flanderský bouvier jako honák a pomocník na statku dosloužil.
Okolo roku 1900 se země původu bouviera rozhodly plemeno sjednotit. Obzvláště velkou zásluhu na tom měli v Belgii pánové Monge a profesor Reul. Oba se snažili přimět farmáře, aby své psy předvedli na chovných svodech a výstavách. Profesor Reul roku 1903 sestavil první standard, který byl však roku 1912 pozměněn.
V průběhu první světové války sloužil bouvier jako spojka a sanitářský pes, který pomáhal vyhledávat zraněné. Byl neustále v přímých bojích a tak plemenu hrozilo nebezpečí, že bude vyhubeno. Po válce, kdy byla velká bída, chovali bouviera jen jeho opravdiví milovníci. Nejvíce exemplářů se zachovalo ve východních Flandrech v provincii Brabantu - Antverpy. Z těchto psů vznikl současný bouvier.
V roce 1922 byli svoláni všichni chovatelé a majitelé na výstavu v Gentu. Zde byl znovu upraven standard a plemeno dostalo současný název Bouvier des Flandres. Plemeno uznala belgická střešní organizace a předložila jej FCI. Známé chovy té doby byly: "du Posty Arleguein", "de la Thudinie", "de la Chausse Romaine". Druhá světová válka však pro bouviera byla stejně osudná jako první. Panuje o nich také jedna legenda. Hitler uvažoval o bouvierech jako o hlídačích své třetí říše. Tak si nechal jednoho přivést, ale ten jen jej kousl do ruky.
Bouvieři v Čechách
První pár bouvierů byl do Čech dovezen v roce 1985 manželi Labudovými z Hranic. V jejich chovatelské stanici se také v roce 1987 narodil ze spojení Japin v. d. Handwerper a Jamin v. d. Boevenhoeve první vrh bouvierů v tehdejším Československu. Brzy jej následovali další chovatelé. Paní Novotná z Čerčan importovala dvě feny z Francie Borru a Bohému du Clos du Chien de Feu. Obě feny však odchovaly pouze po jednom vrhu, což byla škoda. Zároveň z Německa dovezl Ing. Karas dalšího, v chovu posléze velmi využívaného psa Merlin v. d. Teufelsbrücken. Pan Špaček, který byl prvním předsedou klubu, importoval z Polska dvě feny. Nejprve Iskru od Bachusa a později známou Balladu Don i Dona. Další dvě feny byly dovezeny z Holandska, a to fena Sage Sera Ursae Majoris paní Horáčkovou, druhá fena Bella v. Ramselaar byla dovezena spolu se svým bratrem Arie v. Ramselaar. Do roku 1990 byl ještě dovezen holandský plemeník Kartouch Bartjeda v. Caya's Home, dánská fena Sissi v. Lillemarsk a belgická fena Lilli v. d. Buildrager. V této době začala v chovu působit také štěňata z prvních odchovů. Po roce 1990 byl ještě několikrát využit rakouský plemeník Kolin Anny Dobart. Dá se říci, že jsme v Čechách měli dost početnou nepříbuzenskou základnu, ze které se mohl bouvier dobře vyvíjet.
Previous page: Flanderský bouvier (Bouvier Des Flandres)
Následující stránka: Alma